Pravil jsem, když se mi ztratilo

světlo tvé střežené krásy:

„Při Alláhovi, zachvátilo mě soužení,

v němž jsem zakusil samotnou smrt.“

Moje oči se pro hořký pláč

rozlévají jako proudící prameny,

a mým víčkům nestačil všechen ten proud slz,

dokud i ona sama nevyschla.

Mé srdce bloudí v lásce a touha roste,

kdy tedy nastane naše shledání?

Z mého zraku se vytratil jas,

ó luno krásná, buď mým očím útěchou.