Vstoupili do tohoto světa chudí,

A stejně jako vstoupili, tak odešli

Lidé, kteří konali dobré skutky—a tak povstali,

Stoupají po schodech nejvyšších hodností

Ó úplňku, proč odloučení přineslo takovou temnotu

Srdce je skutečně znepokojeno tvou nepřítomností.

Nepokárám srdce, které je k tobě lhostejné,

Neboť na slepého není vina

Ó ty, kdo tvrdíš, že následuješ jejich cestu,

Spěchej—tvá cesta je klikatá a nerovná

Tvrdíš, že miluješ Laylu, a přesto spíš celou noc,

Při tvém životě, takový čin je opravdu hanebný!

Ó úplňku, v pokoře neodejdeme,

Od dveří Milovaného, smíme vstoupit?

Kdy, ó má naděje, skrze spojení s tebou,

Zazní melodie lásky s radostí?

Pili, z pohárů svého rozjímání,

Z čistého vína tvé lásky—neředěného a jasného

Pochopili význam—opravdu, oni jsou samotný význam,

A jejich jazyky jsou stále zaměstnány vzpomínkou na Boha