Kdo je jako Ahmad v obou světech, jehož milujeme?

Jako úplněk, v jehož kráse všechno stvoření v úžasu bloudí.

Kdo je mu roven, když jej Pán Trůnu poctil?

Vzhledem i povahou, věru, Bůh mu vše daroval.

I slunce se rdí před světlem jeho tváře,

mysl lidstva tone v rozpacích, chtíc pochopit jeho podstatu.

Požehnán buď Bůh, jak líbezné jsou jeho vlastnosti,

veškerou krásu obsáhl, jak zářná je jeho tvář.

Ó Arabové z údolí an-Naqá, ó lidé z Kázimy,

ve vašem sousedství dlí měsíc, jenž v srdci má svůj příbytek.

Kéž mu Pán Trůnu žehná, dokud slunce vychází

a dokud poháněč velbloudů písní své stádo vede.

Alláh mě obdaroval možností chválit Vyvoleného,

kéž je mi dopřáno stanout po boku těch, kdož jej velebí.

Až přijdu číst záznamy svých skutků,

nebudu mít nikoho, než Toho, jenž ke mně svou přízeň nakloní.

Muhammad je pánem obou světů i obou rodů,

i obou skupin, Arabů i těch, kdož Araby nejsou.

On je ten milovaný, v jehož přímluvu se doufá

v každé hrůze, jež nás náhle přepadne.

Náš Prorok, jenž přikazuje i zakazuje, a není nikoho

pravdivějšího v řeči, ať řekne „ne“ či „ano“.

Jako květ v jemnosti a úplněk v vznešenosti,

jako oceán v štědrosti a věčnost v síle odhodlání.

Ó Pane můj, skrze Vyvoleného dej nám dosáhnout našich cílů

a odpusť nám, co minulo, ó Ty, jenž jsi v štědrosti nesmírný.

Odpusť, Bože můj, všem muslimům pro vše,

co recitují v mešitě al-Aqsá i v Posvátném okrsku.

Skrze vznešenost toho, jehož příbytek v Tajbě je svatyní,

a jehož jméno jest přísahou z nejpřednějších.