V Medíně mám milované, a když na mě pohlédnou

mé starosti pominou a veškeré trápení se rozplyne

Srdce se pak ocitá v důvěrnosti a v radosti

nesmírné, a provází mě zdar i vítězství

Ó lidé z Tajby, slyšte, vždyť já láskou strádám

a na naplnění svých nadějí trpělivě čekám

Je vaším zvykem, že milující, když

vás hlasem lásky volá, útěchy a zahojení dojde

Láska naplnila mé nitro, ba přímo se vtělila

do postavy mně podobné, pokud tvary svědectví vydávají

Ó pane poslů, pomoz mi, vždyť mi nezbyla

žádná jiná naděje než láska k tobě, kterou v sobě střežím

Bohu patří tvé vzácné zrození, jímž šťastna se stala

širá země a jímž se neblahé časy rozptýlily

Den, v němž svět se rozzářil, a nikdy nevyšlo

slunce ani měsíc nad ničím, co by se mu rovnalo

Pozdrav tobě ze srdce posílám, provoněný

jehož vůni tvůj vonný duch ještě více umocňuje

A když se mě někdo ptal: „Po čem prahneš?“

Odpověděl jsem: „Po Tajbě prahnu touhou bezměrnou“

Ó vládče výšin, dej mi přistát, až tvému zraku

zelená kupole a svaté komnaty v dálce zazáří

Tam zamířím k mřížoví Posla, abych

o milost Boha prosil tam, kde hřích bývá odpuštěn

Kéž Boží požehnání na tebe spočívá, dokud jsou

při oslavě tvého zrození verše a súry předčítány

I na tvůj rod, druhy a následovníky veškeré

i na Ghaútha, Qutba a milované, když se shromáždí