Ublížil jsem cestě toho, kdo se modlil v noci

Až si jeho nohy stěžovaly na bolest a otok

A svázal své vnitřnosti proti krajnosti svého hladu,

Skrývaje svou jemnou kůži pod kamenem uvázaným kolem pasu

Vysoké hory zlata se ho snažily svést,

Ale ukázal jim na oplátku pravý význam vznešenosti

Jeho situace střídmosti a potřeby jen potvrdila jeho lhostejnost k světským záležitostem,

Neboť ani krajní nouze nemůže napadnout takovou bezvadnou ctnost

Jak by mohla krajní nouze takové osoby přitáhnout ho ke světu,

Když nebýt jeho, svět by nikdy nevzešel z neexistence?

Muhammad je pánem dvou světů, pánem džinů a lidí,

A pánem dvou skupin, Arabů a ne-Arabů

Náš prorok, který přikazuje dobré a zakazuje špatné,

Není nikdo pravdivější ve svém slovu, ať už je to 'ano' nebo 'ne'

On je milovaný, jehož přímluva je očekávána

Proti všem děsivým věcem, které nás přepadnou

Volal lidi k Alláhovi, takže ti, kdo se ho drží

Drží se lana, které se nikdy nepřetrhne

Překonal ostatní proroky jak ve formě, tak ve vznešeném charakteru,

A nikdo se mu nepřiblížil ve znalostech nebo čisté štědrosti

Všichni žádají Posla Alláha o pouhou hrstku vody

Z jeho oceánu, nebo doušek z jeho nekonečného deště

Všichni před ním zastavují podle své míry,

Jako diakritické body na jeho znalostech, nebo samohlásky na jeho moudrosti

On je ten, v němž byly dokonalé význam a forma,

A pak Ten, kdo stvořil celé lidstvo, ho vybral jako svého milovaného

Je daleko od toho, aby měl jakéhokoli rovného ve svých ctnostech,

Neboť v něm je podstata dokonalosti nedělitelná

Opusťte to, co křesťané tvrdili o svém prorokovi,

Mimo to můžete říkat, co si přejete, v jeho chvále

Můžete přisuzovat jeho podstatě, co si přejete z ušlechtilosti,

A jeho hodnosti, co si přejete z velikosti

Skutečně, vysoká zásluha Posla Alláha nemá žádnou nejzazší hranici

Kterou by mohl vyjádřit jazyk lidské bytosti

Kdyby jeho zázraky byly tak mocné jako jeho hodnost,

Pouhý zvuk jeho jména by oživil mrtvé kosti

Nepodrobil nás věcem, které by vyčerpaly naše intelekty,

Z obavy o nás, abychom neupadli do pochybností nebo zmatení

Lidstvo není schopno pochopit jeho pravou podstatu,

Blízko i daleko, jsou ohromeni

Jako slunce, které z dálky vypadá malé pro neozbrojené oko,

Zatímco zblízka by oslňovalo a oslepovalo zrak

Jak mohou lidé, kteří spí, vnímat jeho pravou realitu

V tomto světě, zatímco jsou od něj rozptýleni svými sny?

Rozsah znalostí, které o něm máme, je, že je člověk,

A že je nejlepší ze všech Alláhových stvoření

Každý zázrak, který přinesli ušlechtilí poslové

Byl s nimi spojen pouze skrze jeho světlo

Jistě je sluncem štědrosti a oni jsou jeho planetami,

Projevující své světla lidem ve tmě

Jak velkorysé je stvoření Proroka, ozdobeného vynikajícím charakterem!

Tak obdařen krásou a zářící tváří

Jako květina v čerstvosti a úplněk ve vznešenosti,

Jako oceán v čisté štědrosti a jako Čas sám v síle odhodlání

Jen z jeho majestátního vzhledu, i když byl sám,

Vypadal, jako by byl mezi velkou armádou a doprovodem

Jako by zářící perly, chráněné ve svých skořápkách,

Vycházely z jeho řeči i z jeho zářivého úsměvu

Žádný parfém se nikdy nemůže rovnat té zemi, která drží jeho vznešenou formu,

Jaké štěstí pro toho, kdo cítí tu požehnanou zemi nebo ji líbá!