Je to vzpomínka na sousedy v Dhu Salam

Co zanechala tvé oči tak rudé od slz?

Nebo je to vítr vanoucí ze směru Kāẓima

A blesk blikající v černé noci z hory Iḍam?

Co je s tvýma očima, že když jim řekneš, aby se zdržely,

Jen více pláčou? A tvé srdce – když se ho snažíš probudit, jen více tápe

Myslí si zamilovaný, že jeho láska může být skryta

Mezi proudícími slzami a planoucím srdcem?

Kdyby nebylo lásky, tvé slzy by nekanuly nad stopami zanechanými tvým milovaným,

Ani bys nebyl bezesný při vzpomínce na vrbu a horu

Jak můžeš popírat tuto lásku, když tak upřímní svědci

Jako pláč a vyhublý vzhled proti tobě svědčili?

Utrpení lásky vyrylo dvě linie slz a smutku

Na tvé tváře, bledé jako bahār a červené jako canam

Ano, vize toho, koho miluji, ke mně přišla v noci, a nemohl jsem spát,

Ach, jak láska brání ochutnání rozkoše svým utrpením!

Ó ty, kdo bys mě kárala za tuto čistou lásku, přijmi mou omluvu.

Kdybys byl opravdu spravedlivý, vůbec bys mě nekáral

Ať tě ušetří stav jako můj! Můj tajemství nelze skrýt

Před mými pomlouvači, ani nikdy nebude konec mé nemoci

Dal jsi mi upřímnou radu, ale neslyšel jsem ji,

Milovník je zcela hluchý k těm, kdo ho kárají

Dokonce jsem podezříval radu svých vlastních šedivých vlasů, které mě káraly,

Když jsem věděl, že rada stáří a šedivých vlasů je nad podezřením