Krásná, jež k jaru nás vede

navždy nás zná a k sobě svede

Přišla, aby nám udělila

spravedlnost a dobrostivá byla

Z moci vznešené vzešla

požehnaná, v známost vešla

Krásou byla vykreslena

tajně i zjevně oslavena

V jasu zcela dokonalá

vzhled i povahu v jedno slila

Vše je v souladu a míru

z něj světlo dává světu víru

Její prameny se vyčeřily

tužby se jí vyplnily

Její ctnosti k nebi vzplály

jako Saturn v pýše stály

Její skutky se všude šíří

radostné zvěsti k lidem míří

Její vnuknutí mysl vedou

k duším, co v jistotu vejdou

V jeho popisu jsou poučení

jež žádný člověk nevypoví v snění

Každý údivem je jatý

v lásce věčně v moci zajatý

Postava střední, urostlá

jak jeho přirozenost vzrostla

Svým vzhledem předčí v mžiku

ty, co vynikají výškou dříku

Luna v jeho tváři plane

v ústech perly, světlo nevídané

V jeho řeči cudnost sídlí

tichem svou krásu jenom tříbí

Čelo široké a jasné

před Bohem v pokoře žasne

Moudrostí se k výšinám zvedá

v úctě a poznání klid hledá

Tvář mu září jasným svitem

oči černí, hlubokým citem

Obočí klenuté a jemné

krásou zdobené, neochvějné

Kdo ho zří, světlo v patách má

záře ho stále doprovází sama

Nos má ušlechtilý, jemně klenutý

k hrdosti a kráse přivinutý

Ústa jsou široká, k řeči zralá

hruď se mu široce rozestlala

Břicho je štíhlé, rovné s hrudí

v souladu, jenž obdiv budí

Tvář jak perla čistá září

růžový odstín má v té tváři

Duch je z čistého světla stvořen

vesmír je jím celý prozářen

Klouby má pevné, mohutné

smysly však čisté a vznešené

V zákonech bytí osamocen stojí

nikdo se mu v kráse nevyrovná v boji

Víčka má přirozeně tmavá

bělost zubů jasný lesk dává

Jak zrnka granátového jablka v řadě

viděl jsi kdy takovou krásu v sadě?

Vousy má husté a bohaté

v souladu tváře rozestřené, košaté

Vlasy má bujné, husté pramínky

sahají k uším, ne dál do dálky

Úplněk v temnotě jsou jeho ústa

když se v nich úsměv k světu chystá

Každý kráčí v jeho stopách dál

přes souš i moře, kde by stál

Rodinná pouta věrně pojí

břímě slabých nést se nebojí

Dobré skutky stále koná

v skrytosti i zjevně, jak zákon koná

V stvoření budí úctu a bázeň

v Pravdě se ztrácí, v božskou lázeň

Dobrotou svou nad všechny ční

nad lidi i džiny, v kráse slunní

Linie vlasů od hrudi se vine

od jasu čela k pasu plyne

Pohledu jeho se nevyrovná nic

v síle víry a hrdosti líc

Jemným pruhem vlasů se zdobil

v hodnosti všechny lidi předčil

V ctnostech byl mocný, věhlasný

nad vším tvorstvem pánem jasný

Paty má štíhlé, bez tíže těla

hruď se mu v šíři rozprostřela

Rozhodné slovo mu bylo dáno

v řeči i Sahbana předčilo ráno

Jak vůně pižma vánkem letí

kráčí jak z kopce, v lehkém pětí

Unavený u něj na únavu zapomene

na domov i blízké si nevzpomene

Láska k němu je pravá víra

nenávist k němu srdce svírá

Běda tomu, kdo by chtěl hanět

toho, koho má chvála chránit

Ó Pane, dej nám v blahu žít

k jeho světlu nás nechej jít

Abychom spatřili krásu nejvyšší

zde i tam, kde se hlas utiší

Požehnání a mír ať dárce udělí

Ten, jenž lidstvu milost sdělí

Proroku svému po všechny časy

Pánu, jenž vládne nade všemi hlasy

I zářící Fatimě, dceři jeho

i matce její, cti plného

I rodu jeho, všem bez rozdílu

dokud luna dává noci sílu